Hroty šipek z kuší a šípů

Ve středověku se používalo několik různých tvarů hrotů šipek na šípy do luku. Jsou to například:

Typy šipek:  A – listová s tulejkou; B – listová s trnem; C – kosočtverečná s trnem; D - s křidélky a tulejkou; E – dvojhrotá.

Na šíp se upevňovaly buď pomocí tulejky, do které se vsunulo dřevo šípu, nebo pomocí trnu, který se do dřeva zarazil.

Upevnění hrotu k šípu s tulejkou (vlevo) a s trnem (vpravo).

Hroty na šipky kuší vypadají jinak. Mívají plnou hlavici a tak jsou těžší. Ale i pro použití v kuši známe hroty šipek s křidélky.

Hroty šipek do kuší.

Šipka z kuše je kratší a masivnější. Má jen dvě letky, které jsou vyrobeny z pergamenu, surové kůže, usně, brku nebo z papíru. Šíp z luku je delší a tenčí, mívá tři letky vyrobené obvykle z brku.

Šipka z kuše (nahoře), šíp z luku (dole).

Kuše i luk jsou střelné zbraně. Obě mají své výhody a nevýhody, nelze říci, která zbraň je lepší. Střelec z luku je rychlejší, ale jeho výcvik trvá dlouho. Naproti tomu naučit se ovládat kuši lze v mnohem kratší době, ale střelba z kuše je pomalejší kvůli pracnému natahování kuše. Kuše mívají větší sílu tahu a tedy větší průraznost střely. Ale i šíp z luku dokáže prorazit plátovou zbroj. Dostřel obou zbraní je také srovnatelný. Lučiště luku se vyrábí z pružného dřeva, např. z jasanu. Lučiště kuše je v době středověku kompozitní materiál ze šlach, klihu, surové kůže, žíní apod., později se prosadí používání lučiště kovového.

Kuše (vlevo) a luk (vpravo).

Ve vojenství používání luků a kuší ustoupilo palným zbraním, které se v Evropě rozšiřují od 15. století. Kuše i luk se ale nadále používaly a používají k lovecké a sportovní střelbě.