Len a konopí
Len a konopí
V Čechách byly len a konopí vedle obilnin důležitými hospodářskými textilními plodinami. V době naturálního (soběstačného) hospodaření si je lidé pěstovali a zpracovávali pro potřebu své rodiny. Teprve ve druhé polovině 18. století se s rozvojem textilních manufaktur a později textilních továren začal len pěstovat I pro výdělek. Naopak význam konopí upadal, neboť na půdě, vhodné pro jeho pěstování, se začala vysazovat výnosnější cukrovka nebo kukuřice.
O tom, jak důležité místo zaujímalo pěstování těchto plodin v životě lidu svědčí i řada lidových zvyků a tradic s nimi spojených. Jednou z nich je například i konopická – parodie na selskou svatbu, která se v obcích na Podlesí a v okolí Strakonic provozovala mnohem déle než jinde v Čechách. Znovu se objevují snahy tuto tradici obnovit.
Sklizeň a zpracování lnu:
Každá trhačka měla svůj záhon a vytrhaný len dávala na tzv. hrsti, které se kladly křížem na hromádky nebo do tzv. bud, na výšku, hlavičkami k sobě. Po usušení se len vozil do stodoly, kde se drhnutím zbavoval hlaviček.
Drhnutí:
Drhleny – železné hřebeny, opatřené zespodu skobou, kramlí, se zarážely do trámu umístěného napříč mlatu od perny k perně. Na jednom hřebenu pracovaly dvě ženy proti sobě. Vydrhnutý len se pak místy ještě mlátil.
Rosení:
Odrhnutý len se rosil obyčejně 6 – 8 týdnů na strništi nebo na louce.
Sušení se provádělo třemi možnými způsoby:
1) Nejstarším způsobem bylo sušení v peci po pečení chleba. Vzhledem k tomu, že je len velice hořlavý a také domy byly ze dřeva se stávalo, že docházelo k požárům, které zničily nejen vlastní usedlost, ale i část vesnice. Proto vrchnost již od 16. století zakazovala tento způsob a prosazovala stavbu zvláštích budov k této práci určených. Stavěly se většinou na konci vsi a říkalo se jim pazderny, na jihu Čech také konopice.
2) Pazderna – konopice měla uvnitř malou světničku pro obyvatele a velkou místnost s pecí, která byla propojená s černou kuchyní, odkud se v peci topilo. V této hlavní místnosti se sušil len na žebřících nebo na kolotoči, který se postupně otáčel.
3) Zřejmě novodobější způsob bylo sušení lnu v jámách a příkopech zvaných beráci.
Lámání lnu – zbavování pazdeří:
Provádělo se bezprostředně po usušení na trdlicích o jednom noži, někdy i na mědlicích s dvěma noži. V některých krajích se na závěr těchto prací konaly hlučné oslavy, tzv. dotěrek nebo konopická.
Vochlování:
Len se za pomoci hachlí či vochlí zbavoval koudele. Kratší len se zpracovával kraclemi. Zvochlovaný len se misty ještě škrabal plechovou lžicí, železným nebo dřevěným nožem.
Předení (přeslice, kolovraty):
Ženy takto zpracovaný len spřádaly a navíjely přes motovidlo do štůčku, které dávaly tkalcům a z nich si šily nebo nechávaly šít sukně a další potřebné kusy oděvů pro všechny členy rodiny.
